Říjen 2008

Halloween :-)

31. října 2008 v 22:11 | Natyynka |  Videa
Vím, že už jsem to sem jednou dávala, ale tak když je ten Halloween..
A navíc je to přenádherný video... s přenádherným Lynchiem samozřejmě :-)

Mimochodem, tohle byla první písnička, kterou jsem od něj slyšela. Přesně před rokem. Docela zajímavé, že je mým nejoblíbenějším zpěvákem už celý rok...



Kapitola 2 - Sblížení

30. října 2008 v 19:47 | Natyynka |  A.S.Story
Dlouho jsem pak už Lindu neviděl. Asi se mi vyhýbala, možná jí bylo trapné se se mnou vidět. Až za dva týdny jsem jí znovu potkal. Stála u vchodových dveří, prošel jsem kolem ní a dělal, že ji nevidím. Najednou mě pozdravila. "Ahoj"odsekl jsem a předstíral uraženost. Asi poznala, že jsem se na ni doopravdy nezlobil, a dál si se mnou povídala. Docela dobře jsme si rozuměli. Leo sice byl můj nejlepší kamarád, a taky černoch, ale toho stejně zajímal jen fotbal a o ničem jiném se s ním skoro nedalo mluvit. S Lindou to bylo jiné, měl jsem pocit, že se s ní můžu bavit o čemkoliv. Jen jeden problém tu přece jenom byl. Já byl jako hořká čokoláda, ona jako čerstvě napadaný sníh. A to ani jedna z našich matek neviděla ráda. Přál jsem si, abych to nějak mohl změnit.
Ačkoliv nám naše matky zakazovali se spolu stýkat, vídali jsme se tajně dál. Zval jsem ji k nám domů, když tam nikdo nebyl a ona zase mě. Chodili jsme v noci na procházky parkem, do letního kina. Kamkoliv, kde nás nemohl potkat nikdo známý. Ve škole jsme se scházeli ve staré tělocvičně, kam téměř nikdo nechodil. A v našem domě jsme si nahoře na půdě postavili malou skrýš, kde jsme občas dokonce i přespávali.

Byly to opravdu krásné časy, ale jednou se něco stalo. Už jsme se nescházeli tak často, zapomínala na naše domluvené schůzky, dokonce jsme mezi sebou začali mít tajnosti. Vůbec jsme začali být nějací jiní. Často jsem se přistihnul, jak na Lindu prostě jen tak bezdůvodně zírám. Najednou už to pro mě nebyla jen ta, trochu trhlá, kamarádka Linda. Začala pro mě znamenat něco víc. A cítil jsem, že i já pro ni. Ale ani jeden z nás neměl odvahu si to přiznat. Nevím, jestli jen proto, že by nám to způsobilo problémy, nebo i trochu proto, že jsme byli jednoduše tak nesmělí. Každopádně to nebylo asi moc vhodné řešení, protože jsme se sobě začali vzdalovat.

Kapitola 1 - Jak jsem se seznámil s Lindou

30. října 2008 v 19:44 | Natyynka |  A.S.Story

Ahoj. Já jsem Aaron Sullivan a budu vám vyprávět svůj příběh, který se mi stal kdysi dávno.



Vyrostl jsem v malém zapadlém městečku Yentown v Texasu. Žít tam nebylo vůbec jednoduché. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem pocházel z neúplné rodiny, nebo víc tím, že jsem tam byl, se svým bratrem a nejlepším kamarádem Leem, skoro jediný černoch. Tenkrát mi strašně vadilo, že nejsem bílý, jako ostatní. Připadal jsem si, jako bych tam nepatřil. Jako bych byl z jiné galaxie, nebo alespoň z úplně jiné planety. Ale to není to, o čem vám chci teď vyprávět.

Jednou, myslím, že to bylo někdy okolo Halloweenu, mi mamka oznámila, že se budeme muset stěhovat do jiné části města. Nikam jsem nechtěl. Tady se mi líbilo, měl jsem do blízko do školy a daleko ke svým bílým spolužákům. Navíc tu byl pěkný park s vysokými stromy, kde jsem rád trávil svůj volný čas. A kde jsme s Leem vždycky po škole hráli softball. Ale co jsem mohl dělat. Na tenhle byt už jsme neměli dál peníze, a stěhování do levnějšího nešlo zabránit. I když mi maminka tvrdila, že to není kvůli penězům.

Další den přijela stěhovací dodávka. Naskládali jsme do ní krabice s našimi věcmi. Nebylo jich moc. Ještě jednou jsem se podíval po našem starém bytě. Už nebyl tak veselý a útulný jako dřív. Stěny byly holé, místnosti prázdné. Dokonce ani žádný koberec na zemi. Bylo to zvláštní. Jako by z bytu, ve kterém jsem vyrostl, vůbec nic nezbylo. Jen pár vzpomínek.

Dodávka nás vysadila na dost podivném místě. Byla to hnusná, zapadlá čtvrti, kde to trochu zapáchalo. Náš nový byt byl také v otřesném stavu. Polorozpadlá okna, rozbitá podlaha a zdevastovaný nábytek. Chtělo se mi z toho brečet. Tohle že má být náš nový domov? A vsadím se, že sousedi budou taky stát za nic. Vždyť kdo by chtěl dobrovolně bydlet v tomhle hrozném doupěti?

Nakonec se ukázalo, že se přece jenom takový blázen našel. Tedy, ne blázen, ale jedna docela sympatická bílá rodina se čtyřmi dcerami. Seznámil jsem se s nimi hned ten večer na halloweenské párty, která se konala nedaleko našeho nového domova. Byli to milí lidé, ale nejvíce se mi z nich zamlouvala Linda. Měla krásné modré oči, hnědé mahagonové vlasy a štíhlou postavu. Byla převlečená za čarodějnici. V ruce měla koště. Málem mě s ním párkrát praštila. Byla hrozně milá, když se mi pak omlouvala. "Nešla bys se mnou na chvíli ven?"zeptal jsem se jí. "Promiň, ale asi to nepůjde. Maminka nevidí ráda, když se bavím s někým, jako jsi ty… Vždyť víš…"odpověděla.

A.S. Story II (Co to je?)

30. října 2008 v 19:41 | Natyynka |  A.S.Story
Ahoj.
Určitě jste si všimli, že jsem tuhle rubriku trochu změnila a teď se jmenuje A.S.Story.
Nechávám tu Příběh Anny Sandburgové a přidám sem ještě příběh Aarona Sullivana. Tedy A.S.Story II. Doufám, že se vám bude líbit :-)


Stephen Lynch - zpěvák, herec

29. října 2008 v 15:31 | Natyynka |  Stephen Lynch
Stephen Andrew Lynch se narodil 28. července 1971 v Abingtonu, Pensylvánii. Je to americký komik, hudebník a herec nominovaný na Tony, který je známý jeho písněmi, ve kterých se vysmívá každodennímu životu a lidské kultuře.


RANNÝ ŽIVOT
Stephen se narodil v Abingtonu, Pennsylvánii, avšak jeho rodina se přestěhovala do Saginawu v Michiganu. Během studování na Střední škole Arthura Hilla a na Saginawské Akademii společenských a přírodních věd, účinkoval ve společenském a muzikálním divadle. Zůstal v Michiganu do doby než odpromoval na Západní Michiganské Univerzitě jako bakalář umění v roce 1993. Tam také začal psát komediální písně.


Stephen se považuje nejdříve za hudebníka, potom až teprve za komika. Také uvádí zpěváka/skladetele Paula Simona a Joni Mitchela jako své dětské inspirace, více než komiky. Největší inspirací pro něj byl rockument "Hraje skupina Spinal Tap", který ho přiměl dát se na profesionální dráhu. První píseň, kterou napsal byla country píseň pojmenovaná "Beefy Burrito".


RANNÁ KARIÉRA
Po strávení jeho prvního roku po vysoké škole s přáteli v Kalifornii, se Lynch přestěhoval do New Yorku(1996), s úmyslem stát se hercem. Po jeho příjezdu, kamarád ve West Bank kavárně na 42. Ulici navrhnul Stephovi, aby hrál některou z jeho komediálních písní, kterou napsal během studia na univerzitě, pro publikum. Brzy našel veliké úspěchy v komediálních klubech a dalších místech ve městě(hlavně Catch a Rising Star a Caroline's), a stal se pravidelným hostem v rádiových relacích, jako Opie and Anthony. Lynch strávil jeho ranná léta v New Yorku děláním toho, co nazývá "totálně hloupá práce", jako náhradový dělník. Nastálo opustil takovéto dočasné práce a podepsal smlouvu s nahrávací společností What Are Records? v roce 2000 a s Vision International v roce 2002, která zařizuje jeho koncerty dodnes. V příštích pár letech cestoval po vysokých školách, univerzitách a nočních klubech po zemi, vyhýbajíc se tak dobře jak to šlo komediálním klubům, které mu nebyly po chuti. Pravidelně uspokojoval jeho lásku k jevišti vracením se do Michiganu a děláním letních akcí.


2000 - SOUČASTNOST
Následkem duality jeho činů se Stephen točil v hudebním průmyslu stejně jako v komediálních kruzích. Získal významné národní postavení díky jeho Comedy Central Presents Special v roce 2000. Vystoupil také v Comedy Central's Premium Blend, The World Comedy Tour a The World Stands Up. Také udělal čtyři vystoupení v televizní show Last Call with Carson Daly a účinkoval v prestižním Just for Laughs Comedy Festival v Montrealu, Kanadě.

V létě 2004 jel na turné spolu s Mitchem Hedbergem. Tour měla takové úspěchy, že přidali extra etapu, která běžela až do roku 2005. To byla poslední tour před Hedbergovou smrtí.

Také se objevil v pěti krátkých filmech, včetně The Love Seat(1999) a The Confetti Brothers(2001). Oba filmy napsal a režíroval Kirker Butler. The Conffeti Brothres, satira, se vysílala přeplněným domům na festivalu v Cannes, roku 2001.

V dubnu 2006 stephen hrál Robbieho Harta v Broadwayském muzikálu The Wedding Signer. Tento muzikál byl založen na filmu Píseň pro nevěstu, kde hráli hlavní postavy Adam Sandler a Drew Barrymore. V muzikálu, Stephenově debutu na Broadwayi, také hrála dvakrát nominovaná herečka na cenu Tony, Laura Benati, v roli Julie Sallivan. Stephenův výkon udělal dojem na Drama League a Drama Desk ceny, stejně jako nominace na kýženou cenu Tony.

V roce 2007 se Steph vrátil znovu na turné s komiky jako Bob Saget, Frank Caliendo, Louis C.K., Carlos menica apod. na Opie and Anthony Traveling Virus Comedy Tour 2007.

Během turné, Lynch hrál nové skladby, zahrnující:
- Little Gay Robot
- Peanuts
- Dear Diary (několi smyšlených deníkových zápisů popoisujících hrozící neštěstí slavných lidí v historii)
- I Am Not A Jukebox
- Waiting (písnička o čekání na výsledky testů na AIDS)
- Medieval Bush
- Prettier Than You
- Three Balloons
- Dirty Sanchez (s Davidem Josefsbergem)
- Sidekicsk (také s D. Josefsbergem)
- Purple Rain

Stephen provedl jeho první plnohodnotné evropské turné v roce 2008, zejména koncerty ve Švédsku, Norsku, Holandsku, Finsku, Irsku, Skotsku, Anglii a Německu. Téměř dva z jeho 17 show byli úplně vyprodané, navzdory tomu, že Stephen nikdy nehrál ve většině těchto zemí. Steph přisuzuje tyto nebýválé úspěchy YouTube.

Stephenova znovunalezená evropská popularita měla za následek vystoupení na šesti festivalech v srpnu 2008.



OSOBNÍ ŽIVOT
Příbuzní a známí měli důležitý vliv na Stephenovu práci a kariéru. V září 2003 se na soukromé pláži na jezeru v Michiganu oženil s Erin Dwight. Erin je zpravidla prní osoba, která slyší jeho původní myšlenky pro písně. Steph věří tak hluboce jejímu vkusu, že pokud se nezačne smát počátečnímu návrhu, dá do šrotu úplně celou myšlenku. Erin natočila krátký film zatímco byl její manžel pryč na turné, jmenoval se Lynch and Teich in Brooklyn, aby ukázala jak moc jí chybí. Byl zahrnut ve vedlejších přílohách na Stephenově koncertním DVD, Live at the El Rey. Také spolupracovala na obalu jeho posledního alba, The Craig Machine, s její matkou, fotografkou Fran Dwight.

Lynch má mladšího bratra Drewa, který chodí s Tiffany Porter(také píše komediální písně), a příležitostně jezdí na turné spolu. Jejich rodiče jsou bývalý pastor a bývalá jeptiška. Oba se stali učiteli. Stephen uvedl, že náboženství na něm nebylo vynucené, a ačkoli byl vychován jako římský katolík, už nechodí do kostela. Jeho výchova také zahrnovala liberalismus tak jako náboženství. Stejně jako jeho syn, Stephenův otec je jevištní herec stejně jako zpěvák, a hudební talent a zájem se v jejich rodině dědí.

Lynchův repertoár zahrnuje nějaká dueta a také několik písní pro tři hlasy, které zpívá se svými kamarády Markem Teichem a Rodem Conem, kteří jsou také častí hosté na jeho turné. Jen zřídka cestuje sám. Stephen také udělal několik vystoupení s jeho bývalým kolegou-kamarádem z muzikálu The Wedding Singer, Davidem Josefsbergem.

Od července 2008 Stephen bydlí v Manhattanu, New Yorku, s jeho ženou.

Informace v článku jsou převzety z Wikipedie. Omlouvám se za případné nepřesnosti způsobené nedokonalým překladem.


UPDATE 14.1.2009: Stephen Lynch vydá svoje nové album s názvem "Three Balloons" na začátku března 2009. Bude tam deset již známých písní + dvě úplné novinky.

Podobný článek už tu byl..

27. října 2008 v 16:31 | Natyynka |  Diary
Nějak mi dochází inspirace.. :-(
Fakt mě nenapadá, o čem sem psát.. Nenapadá vás něco?

No, tak sem aspoň napíšu nějaký novinky.
Dneska jsem skoukla film Malý Nicky - Satan Junior. Celkem úchylárna, ale pokud máte smysl pro humor, tak se u toho určitě natlemíte, jako já. :-)
Plus jsem dneska tak trochu ze zvědavosti okoukla HSM3, ale nevydržela jsem se na to dívat na celý. Popravdě, některý kousky(hlavně písničky) možná budou lepší než v 1 a 2, ale tak nějak jako celkovej film to podle mě nebude zrovna "slavný". Mno, doufám, že jsem někoho neurazila. :-)

Tak se tu mějte hezky. Držte mi palce, ať přežiju prázdniny a vůbec všechno. :-)

PS: Kdybyste se už jakože fakt hodně nudili, tak doporučuju pročítat historii ICQ(nebo jiných IMů). Je to fakt sranda. :-)


If I Told You - překlad

25. října 2008 v 16:35 | Natyynka |  SL - ostatní
Tak jsem zase jednou překládala :-) Písničku If I Told You.. Omlouvám se za případné chyby..

Stojím tady pod tvým oknem,
doufám v nějaký druh znamení.
Každý pohyb, každé malinké gesto
jen dokazuje, že nejsi moje.
Mohl bych ti napsat tisíc písní o lásce,
prohledat svět pro perfektní melodii a rým,
ale jak dobré to je, když se zdá, že mi chybí čas.

Když ti řeknu,
všechna slova, která mám ještě říct,
budou ti připadat důležité?
Nebo se jednoduše otočíš a odejdeš?
Když te budu držet,
řekneš mi, že bych měl jít?
Mám zkusit štěstí
nebo bude lepší nevědět?

Kdo je ta dívka s perfektní budoucností?
Její odraz to říká všechno.
Usilovně se snaží předstírat, že je horlivá,
hledající nějaký způsob k zastavení se.
Tak nejistou cestu si vybrala,
konfrontována s pocity, které by její srdce nemělo dovolit.
Jedna věc je jistá, zdá se,
že se teď nemůže jen tak vrátit.
Jestli může, řekni jí jak.

Když ti řeknu,
všechna slova, která mám ještě říct,
budou ti připadat důležité?
Nebo se jednoduše otočíš a odejdeš?
Když te budu držet,
řekneš mi, že bych měl jít?
Mám zkusit štěstí
nebo bude lepší nevědět?

Bude lepší...
nevědět?

Amy Spanger - Right In Front Of Your Eyes

23. října 2008 v 20:51 | Natyynka |  Videa
Další opravdu dobrá písnička z muzikálu The Wedding Singer... :-)



Proč se musíme zraňovat?

21. října 2008 v 21:35 | Natyynka |  Můj odpad
Eh, tak tohle jsem právě vypotila.. :-) Taková "úvaha"... :-)

Ležím v posteli a přemýšlím o tobě.
Snažím se vzpomenout si, co jsme udělali špatně.
Jsme snad moc zranění na to, abychom mohli dál žít?

A jestli ano, proč to nechceme napravit?
Proč se musíme zraňovat?
Pořád a pořád dokola...
Jako by naše utrpení nemělo mít konce...

Vždyť jednou musí přijít den,
kdy zjistíme, co jsme dělali špatně.
Ale nebude už pozdě?
Nebude už moc pozdě pro naši lásku?

To je to, na co se musím sama sebe ptát...


Nový design blogu

17. října 2008 v 7:29 | Natyynka |  Diary
Určitě jste si všimli, že se tu v poslední době změnil design. :-) Omlouvám se, že se to tak mění, ale je to zatím ve fázi (nyní již jen konečných) úprav.
Tak povídejte! Jak se vám líbí? Zajímá mě váš názor.