Kapitola 1 - Úvod

18. ledna 2008 v 17:27 | Naty |  A.S.Story
V daleké pustině, někde v poušti v Jižní Dakotě, žila jedna mladá slečna. Vyrůstala na farmě, a proto měla odjakživa velmi ráda zvířata. Nejvíce měla ráda psy. Měla fenku, která se jmenovala Nessinka, podle známé Lochnesské příšeře, pojmenovala ji tak, protože velmi zbožňovala Anglii, její historii a vůbec vše, co se jen trochu týkalo Anglie...
Jednou, na Den díkůvzdání, jí přišel dopis. Nevěnovala mu moc velkou pozornost, protože jí chodila spousta nesmyslných reklam, které hned vyhazovala. Ale tenhle jí nějak padl do oka, na obálce stálo "English University". Otevřela obálku, tam stálo, že nabízí stipendium pro nadané žáky. Dosud studovala na jednom zapadlém gymnáziu, a protože Anglii opravdu milovala, rozhodla se zavolat na telefonní číslo, které tam bylo uvedeno. Hlas operátorky jí oznámil, že se bude konat test, z kterého předběžně vyberou třicet uchazečů, a z těch potom vyberou jen deset, kterým zaplatí částečné stipendium pro studium v Anglii. Annie si pomyslela, že to by nemohla nikdy zvládnout, přece není zas až tak chytrá. Ale něco jí říkalo, že to je možná jediná příležitost, jak se dostat z Dakoty.. No a tak to zkusila..
Test se konal už za dva dny. Annie byla neuvěřitelně nervózní. Když přijela na místo konání úplně se jí podlamovala kolena. Nemohla tomu uvěřit - v příští hodině se rozhodne o jejím budoucím životě. Budova, ve které se zkoušky konaly vypadala velmi starobyle, ale kolem projíždějící auta a plakáty vyvěšené v oknech signalizovaly, že budova není zas až tak zapomenutá, jak na první pohled vypadalo. Annie zatáhla za velkou železnou kliku, rázem se ocitla v úplně jiném světě. Běhal jí mráz po zádech, nikde nikdo. Šla dál, dlouhou tmavou chodbou, na konci se na ni usmál velký červený plakát s nápisem "Test - doleva", tak tedy odbočila doleva. Tam už potkala nějakou starší paní, která vypadala jako hosteska. Annie jí řekla, proč je tu. A ta usměvavá paní ji zavedla do místnosti, kde už sedělo několik dívek a chlapců, které zde podle všeho byli ze stejného důvodu jako ona. Opatrně se rozhlédla, do oka jí padl jeden opravdu hezký kluk s tmavými vlasy zastřiženými na mikádo vykukujících pod pirátsky zavázaným šátkem. Dívala se směrem k němu - opravdu se jí líbil - ale on si jí ani nevšiml a pokukoval po nějaké peroxidce vzadu. Annie si potichu vzdychla: "Ti nejhezčí kluci o mně nikdy ani nezavadí..." Rozhlídla se znovu - tentokrát však s úmyslem najít si nějaké volné místo. Našla jen jedno, vedle docela sympatického bloňdatého kluka, který vypadal jako šprt. Zamířila k němu. "Máš tu volno?" zeptala se. "Jasně", odpověděl,"jak se jmenuješ?" "Annie, a ty?" "Já jsem Paul." "Těší mě." "Mě taky." Dál už si nepovídali, Annie si vyndala svoje věci na lavici, a předstírala, že se připravuje, ale ve skutečnosti sledovala toho krásného kluka v přední lavici...
Crrrr... Zazvonil konečně zvonek a všichni začali odevzdávat svoje testy. Annie byla trochu mimo, protože si s několika otázkami nevěděla rady, a dost ji to trápilo. Jak tak vycházela z místnosti, plná myšlenek, srazila se s tím šprtem - Paulem - "Promiň" "To je v pohodě" A usmála se na něj. Byl fakt sympatický, ale na toho náádherného kluka v přední lavici opravdu nemá.. Přemýšlela jak by se asi mohl jmenovat.. "Sam? Ne, to je divné.. Linc? Hm, to taky ne, je to takové usedlé. Ano, už to mám! Budu mu říkat Tom!" Vzápětí si ale uvědomila, že už ho stejně asi nikdy v životě nepotká a přestala o něm přemýšlet.
Další dny byly dost hektické, Annie se připravovala na maturitu a vůbec nevěděla, kde jí hlava stojí. Pak přišel ten osudný den, kdy se měla dozvědět výsledky testu... Byl to fakt ošklivý den, Annie hned jak vstala měla zvláštní pocit, byla bouřka, z té ještě nikdy nevzešlo nic dobrého.Tedy alespoň ne dobrého pro Annie. Ale i přes ten divný pocit se vydala na ono odlehlé místo, do oné staré budovy. Když tam dorazila, uviděla hned hlouček jejích vrstevníků, mezi nimi samozřejmě její idol - "Tom" a taky Paul. Paul si to hned zamířil k ní. "Ahoj" "Čau" "Jak se máš?" "Jde to a ty?" "Dobře." Dál už si nepovídali, ostatně Annie o to ani nestála a zase začala pozorovat Toma....
Bylo už 8:15 a ještě jim neřekli výsledky, Annie už začínala být nervózní, protože na tohle dost dlouho čekala. Konečně se objevil někdo ve dveřích! Byl to vysoký štíhlý muž s havraními vlasy. Annie si to hned zamířila spolu s ostatními k němu. Až teď si všimla, že ten muž nese nějaké obálky se jmény. Začal je rozdávat. Nemohla se dočkat! Konečně si to namířil k ní a podal jí obálku s velkými písmeny natištěným jménem "Anna Sandburg". Začala zuřivě trhat obálku! Vytáhla list a tam stálo "PŘIJATA". Srdce se jí zalilo štěstím a málem se jí podlomila kolena. Pak si ale všimla, že vzadu jsou ještě nějaká jména, byla to jména lidí, kteří byli přijati spolu s ní: "...Sue Scart,...Paul Nelson..., THOMAS HILL..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ájus 007 Ájus 007 | 27. května 2008 v 10:51 | Reagovat

Mm, to píšeš podle sebe, viď :-)

2 Viki Viki | E-mail | Web | 2. března 2009 v 22:38 | Reagovat

Zvláštní...xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama