Leden 2008

We'd like to meet

22. ledna 2008 v 13:01 | Naty |  SL - pals
Xavier Baumaxa
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Životopis
Xavier Baumaxa, vlastním jménem Lubomír Tichý je litvínovský písničkář a kytarista. V dětství se v lidové škole umění učil na kytaru, ve čtrnácti letech založil svou první kapelu - Prach. Vystudoval pedagogiku s aprobací na češtinu a angličtinu. Než se vydal na sólovou dráhu, působil v kapelách V.M.H. a Faulnamusic. Jeho projev je založen na slovních hříčkách, parodiích na různé hudební styly a zpěváky a popkulturních odkazech. Písně jsou prokládány minimalistickou poezií ukrajinského básníka Em Rudenka.

Alba
Fenkám (2003)
Buranissimo forte (2005)
Retrofutro (2007)

Napsal o sobě
Buránek regionálního charakteru, své písně skládá v kuchyni, v autě a na záchodě, který je však propojen s koupelnou, takže je to sporné.

Oficiální stránky
http://xavi.litvinoff.cz/

Fotky

Vojtěch Bernatský
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Životopis
Vojtěch Bernatský (přezdívka Vovo) se narodil roku 1975, vystudoval FAMU, katedra filmové a TV produkce, dosažený titul MgA. Od roku 1995 pracuje v blackakci sportu ČT a od roku 2001 moderátor BBV. Komentuje především hokej. Dohromady komentoval asi 1440 uváděných zpravodajských pořadů (BBV I + II, ranní vysílání ČT, …), přes 200 natočených příspěvků a reportáží, kolem 600 směn BBV.

Vojtěch je moderátorem úspěšného zábavního pořadu Svět rekordů a kuriozit. Vojtěch Bernatský je autorem dokumentů: MS v parašutismu Chorvatsko (1999), Jizerská 50 (1998). Za vrcholy své televizní kariéry považuje moderování OH studia Nagáno 1998, Sydney 2000, Salt Lake City 2002, Turín 2006. Novinářské vzory jsou podobné jako u Petra Svěceného Petr Vichnar a Robert Záruba.

Mimo blackakci sportu se ještě zabývá produkcí animovaných filmů Aurela Klimta: 1998 Earsten Krvavého Huga(nominace na dětského Oscara), 1999 Kouzelný zvon, 2000 Pád, 2001 Fimfárum, 2002 Fimfárum Jana Wericha. Ze zájmů: potápění, cestování, moře, film, hry (je hodně hravý), kynologie, hudba. Společně s Petrem Svěceným člen hudebního seskupení RET.

Odkazy
Velmi zajímavý rozhovor

Fotky

Mark Teich
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Životopis
Mark Teich vždycky zajde až trochu moc daleko. Jeho komedie, písně a styl mají sklon být až moc pravdivé - to bolí, a lidi ho proto milují.
Nedávno jsme mohli Marka vidět v seriálu Monk po boku Tonyho Shalouba. Teď dokončil natáčení filmu "Leatherheads", který produkoval a režíroval George Clooney. Hráli tam George Clooney, Renee Zellweger, John Krasinski a samozřejmě Mark Teich.
Teich strávil posledních osm let vystupováním s četnými improvizujícími skupinami jako The Second City a Improv Olympic, hraním v divadelních hrách v The Soho Playhouse a Fox Theatricals, a solovým vystupováním v komediálních klubech po celé zemi. A ano - všechno zároveň.
Během těchto posledních deseti let Teich spolupracoval s jeho dávným přítelem Stephenem Lynchem - vystupoval, psal a produkoval jeden z doposud nejpopulárnějších komediálních turné. Nedávno Teich a Lynch dokončili natáčení půlhodiny Special for Comedy Central, který bude mít premiéru v únoru 2008.
Teich žije v Los Angeles a můžeme ho vidět v přes dvaceti národních reklamách. Ano - všechno zároveň.
Teich se narodil v Detroitu - Mischigan.

Oficiální stránky
http://markteich.com

Fotky







Kapitola 2 - První noc

20. ledna 2008 v 12:57 | Naty |  A.S.Story
"Honem! Rychle!" křičela na ni Linda. Už měla být dávno na letišti, ale zasekla se v zácpě. Letadlo mělo už odlétat, ale naštěstí se taky zpozdilo. Stihla to. Nikdy by si neodpustila, kdyby to nestihla, byla to přeci její životní šance. Když přišla do kabinky letadla měla zvláštní pocit, něco jí říkalo, že její další život už nikdy nebude takový, jaký byl předtím. Bude poznamenaná. Napořád... Podívala se na lístek, měla být na sedmém sedadle v řadě u okna. Rozhlídla se. Její místo nebylo volné, zase zbylo už jen jedno místo - vedle Paula. "Já se ho snad nikdy nezbavím." povzdechla si a zamířila k němu. Skoro si jí ani nevšiml. "Ahoj" "Ahooj"odpověděl překvapivě nadšeně. Povídali si celý let. Vlasně nebyl vůbec tak otravný. Byl docela milý. A hezký...

Když si vyzvedla zavazadla Linda - jejich "průvodce" na ni už zase křičela, prý se sejdou ve dvě hodiny před východem. "Snad to stihnu" pomyslela si, při její smůle. Letištěm se ozývala hudba, byla to písnička od Declana Galbraitha - You and me. Annie zachvátila nostalgie, vzpoměla si na staré časy, jak se svým bývalým klukem, Jackem, chodívali na procházky do zábavního parku, tuhle písničku milovala. Ale ty doby už jsou dávno pryč, Jack utekl za jinou a Annie teď byla v Anglii.

Ubytovali je ve staré ošumtělé koleji, vůbec se jí to nelíbilo, ale nestěžovala si, věděla, že za tak malý poplatek si nemůže stěžovat. Měla byteček společně ještě s dvěma děvčaty, Sue a Elyn, byly to neuvěřitelné drbny a "třeštiprdla". Když mohli provést nějakou blbost, tak to udělali okamžitě - bez přemýšlení. Vůbec se k nim nehodila. Annie byla vždy slušná a nikdy neprovedla nic, za co by se musela omlouvat. Hned první den jí Sue a Elyn nabídli, jestli s nimi nechce jít na koncert, samozřejmě odmítla, hned první den přece nikam nepůjde! A tak zůstala doma sama. Četla si zrovna knížku - průvodce - když v tom zazvonil zvonek. "Kdo by to mohl být?" pomyslela si. Šla otevřít. Okamžitě se dovnitř nahrnul Paul ještě s několika kamarády. A mezi nimi byl i.. Tom!!! Paul jí představil i ostatní - Jason, Bill a Nick. Jason vypadal hned na první pohled jako bohém, měl světle hnědé vlasy a zamyšlený výraz. Bill byl dost usedlý a každou větu si radši třikrát rozmyslel než jí vyslovil. Nejsympatičtější byl Nick - tmavovlasý, kudrnatý v maskáčích a zelené khaki košili. Měl takový hypnotizující výraz. Annie připadal dost sexy. A ještě k tomu měl fenku - Iris. Byla to border kolie, taková, jakou si vždy přála. Iris se hned s Anninou fenkou Nessie hned zkamarádila. A to se Annie zamlouvalo, protože měla záminku trochu blíž si popovídat s Iridiním páníčkem. Dozvěděla se, že se zajímá o biologii - stejně jako ona, a má moc rád psy. "Někoho víc ideálního bych si ani nemohla přát!"pomyslela si. Ale mělo to háček - Nick byl zadaný. Jmenovala se Betty a neměla psa! Annie si pomyslela, jak někdo kdo nemá psa může sbalit někoho tak úžasného jako je Nick. Nic smysluplného ji nenapadlo, takže jí nezbylo než se s tím smířit. Prostě přišla pozdě.

Večírek v jejím bytě pokračoval až do jedné ráno. Annie už byla unavená a tak se snažila dát ostatním nenápadně najevo, že už by měli odejít. Odešli všichni - až na Paula. Ten se trochu začervenal a rozpačitě začal vykládat něco o tom, že kdyby se něco přihodilo nebo by náhodou něco potřebovala, že by jí jako ochotně pomohl. Klidně i s učením nebo čímkoliv jiným a vrazil jí do ruky jeho telefonní číslo. Annie poděkovala a vyprovodila radši Paula ke dveřím. "Je fakt roztomilý" zívla. A tak se už šla radši uložit, zítra jí čeká první den ve škole.

Kapitola 1 - Úvod

18. ledna 2008 v 17:27 | Naty |  A.S.Story
V daleké pustině, někde v poušti v Jižní Dakotě, žila jedna mladá slečna. Vyrůstala na farmě, a proto měla odjakživa velmi ráda zvířata. Nejvíce měla ráda psy. Měla fenku, která se jmenovala Nessinka, podle známé Lochnesské příšeře, pojmenovala ji tak, protože velmi zbožňovala Anglii, její historii a vůbec vše, co se jen trochu týkalo Anglie...
Jednou, na Den díkůvzdání, jí přišel dopis. Nevěnovala mu moc velkou pozornost, protože jí chodila spousta nesmyslných reklam, které hned vyhazovala. Ale tenhle jí nějak padl do oka, na obálce stálo "English University". Otevřela obálku, tam stálo, že nabízí stipendium pro nadané žáky. Dosud studovala na jednom zapadlém gymnáziu, a protože Anglii opravdu milovala, rozhodla se zavolat na telefonní číslo, které tam bylo uvedeno. Hlas operátorky jí oznámil, že se bude konat test, z kterého předběžně vyberou třicet uchazečů, a z těch potom vyberou jen deset, kterým zaplatí částečné stipendium pro studium v Anglii. Annie si pomyslela, že to by nemohla nikdy zvládnout, přece není zas až tak chytrá. Ale něco jí říkalo, že to je možná jediná příležitost, jak se dostat z Dakoty.. No a tak to zkusila..
Test se konal už za dva dny. Annie byla neuvěřitelně nervózní. Když přijela na místo konání úplně se jí podlamovala kolena. Nemohla tomu uvěřit - v příští hodině se rozhodne o jejím budoucím životě. Budova, ve které se zkoušky konaly vypadala velmi starobyle, ale kolem projíždějící auta a plakáty vyvěšené v oknech signalizovaly, že budova není zas až tak zapomenutá, jak na první pohled vypadalo. Annie zatáhla za velkou železnou kliku, rázem se ocitla v úplně jiném světě. Běhal jí mráz po zádech, nikde nikdo. Šla dál, dlouhou tmavou chodbou, na konci se na ni usmál velký červený plakát s nápisem "Test - doleva", tak tedy odbočila doleva. Tam už potkala nějakou starší paní, která vypadala jako hosteska. Annie jí řekla, proč je tu. A ta usměvavá paní ji zavedla do místnosti, kde už sedělo několik dívek a chlapců, které zde podle všeho byli ze stejného důvodu jako ona. Opatrně se rozhlédla, do oka jí padl jeden opravdu hezký kluk s tmavými vlasy zastřiženými na mikádo vykukujících pod pirátsky zavázaným šátkem. Dívala se směrem k němu - opravdu se jí líbil - ale on si jí ani nevšiml a pokukoval po nějaké peroxidce vzadu. Annie si potichu vzdychla: "Ti nejhezčí kluci o mně nikdy ani nezavadí..." Rozhlídla se znovu - tentokrát však s úmyslem najít si nějaké volné místo. Našla jen jedno, vedle docela sympatického bloňdatého kluka, který vypadal jako šprt. Zamířila k němu. "Máš tu volno?" zeptala se. "Jasně", odpověděl,"jak se jmenuješ?" "Annie, a ty?" "Já jsem Paul." "Těší mě." "Mě taky." Dál už si nepovídali, Annie si vyndala svoje věci na lavici, a předstírala, že se připravuje, ale ve skutečnosti sledovala toho krásného kluka v přední lavici...
Crrrr... Zazvonil konečně zvonek a všichni začali odevzdávat svoje testy. Annie byla trochu mimo, protože si s několika otázkami nevěděla rady, a dost ji to trápilo. Jak tak vycházela z místnosti, plná myšlenek, srazila se s tím šprtem - Paulem - "Promiň" "To je v pohodě" A usmála se na něj. Byl fakt sympatický, ale na toho náádherného kluka v přední lavici opravdu nemá.. Přemýšlela jak by se asi mohl jmenovat.. "Sam? Ne, to je divné.. Linc? Hm, to taky ne, je to takové usedlé. Ano, už to mám! Budu mu říkat Tom!" Vzápětí si ale uvědomila, že už ho stejně asi nikdy v životě nepotká a přestala o něm přemýšlet.
Další dny byly dost hektické, Annie se připravovala na maturitu a vůbec nevěděla, kde jí hlava stojí. Pak přišel ten osudný den, kdy se měla dozvědět výsledky testu... Byl to fakt ošklivý den, Annie hned jak vstala měla zvláštní pocit, byla bouřka, z té ještě nikdy nevzešlo nic dobrého.Tedy alespoň ne dobrého pro Annie. Ale i přes ten divný pocit se vydala na ono odlehlé místo, do oné staré budovy. Když tam dorazila, uviděla hned hlouček jejích vrstevníků, mezi nimi samozřejmě její idol - "Tom" a taky Paul. Paul si to hned zamířil k ní. "Ahoj" "Čau" "Jak se máš?" "Jde to a ty?" "Dobře." Dál už si nepovídali, ostatně Annie o to ani nestála a zase začala pozorovat Toma....
Bylo už 8:15 a ještě jim neřekli výsledky, Annie už začínala být nervózní, protože na tohle dost dlouho čekala. Konečně se objevil někdo ve dveřích! Byl to vysoký štíhlý muž s havraními vlasy. Annie si to hned zamířila spolu s ostatními k němu. Až teď si všimla, že ten muž nese nějaké obálky se jmény. Začal je rozdávat. Nemohla se dočkat! Konečně si to namířil k ní a podal jí obálku s velkými písmeny natištěným jménem "Anna Sandburg". Začala zuřivě trhat obálku! Vytáhla list a tam stálo "PŘIJATA". Srdce se jí zalilo štěstím a málem se jí podlomila kolena. Pak si ale všimla, že vzadu jsou ještě nějaká jména, byla to jména lidí, kteří byli přijati spolu s ní: "...Sue Scart,...Paul Nelson..., THOMAS HILL..."

Co to je? (Příběh Anny Sandburgové)

18. ledna 2008 v 17:26 | Naty |  A.S.Story
Protože se momentálně dost nudím, a vypadá to, že mě políbila nějaká můza, rozhodla jsem se napsat nějakou kratší povídku, ale postupně se to rozvinulo do trošku širších rozměrů.. Není to ještě úplně dokončené - zatím na tom pracuji, postupně budu přidávat další kapitoly, podle toho jak budu mít čas na psaní, tak doufám, že se vám Příběh Anny Sandburgové bude líbit.

PS: Je to inspirované skutečnými událostmi. A od osoby, o které to je(Annie Sandburgová - což je samozřejmě smyšlené jméno) mám povolení ten příběh použít. :-)


Česky "mluvící" cizinci

9. ledna 2008 v 19:16 | Naty |  Videa
Tak tady je pár videí pro pobavení.. Jsou o tom, jak to vypadá, když se nějaký cizinec rozhodne začít mluvit česky :-)

(na tohle se prosím dívejte jen od patnácti výše..) :-)





Důkaz...

8. ledna 2008 v 22:19 | Naty |  Můj odpad
Chtěl bys jen malý důkaz...

Malý důkaz mojí lásky..

Ale já ti chci dát mnohem víc,
tak proč zavíráš dveře?

Tak máš mě rád?

Máš mě alespoň trochu rád?

Jestli ano, tak.. Proč jsi mi nenapsal? Proč jsi se mnou nemluvil? Proč mi nezavoláš? Proč..mi nedáš jen malý důkaz..

Protože chci víc?

Ne! To přeci ne! Já vím jak je to těžké!

Chci jen.. Trochu něhy, milá slova, a... kousek tvé lásky.

Je to snad moc..? Promiň mi, jestli ano..

Stephen Lynch: Live at El Rey

7. ledna 2008 v 19:07 | Naty |  SL - ostatní
Ták.. Konečně je záznam z tohoto naprosto úžasného koncertu kompletní...